V době pracovní povinnosti, kdy větší část spolužáků z naší třídy 3.ZA – oboru zdravotnický asistent vykonávala pracovní povinnost, jsme my, ne ještě 18ti leté, nastoupily na souvislou odbornou praxi na chirurgické a interní oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově.
Jaká byla naše představa a nálada?
Vše spíše negativní, z důvodu nemožností zúčastnit se pracovní povinnosti jako ostatní. Pocit osamocení a odstrčení od očekávané odbornosti. Padly i slzy, projevy zloby a pocitu nespravedlnosti…
A skutečnost…?
Souvislá praxe pod každodenním vedením některé z našich odborných učitelek přinesla jen samá pozitiva. Možnost zapojit se v malém počtu do ošetřovatelského týmu, stát se na celý měsíc nedílnou součástí interního a chirurgického oddělení. Možnost provádět naučené odborné výkony, zdokonalovat se v nových a získávat další informace nejen od sester, ale i lékařů. Všude jsme byly vítány, nikde neodmítli naši účast na specializovaných vyšetřeních, které se staly zdrojem nových odborných vědomostí. Velkým potěšením a odměnou byla práce s pacienty, kde jsme zdokonalily společenskou i profesionální komunikaci a staly jsme se na chvíli, v době zakázaných návštěv, jejich oporou a snad příjemným zpestřením pobytu v nemocnici.
Naše malá parta, skupina 7 se přesvědčila, že vybrané studium oboru zdravotnický asistent bylo správnou volbou. Všechny se těšíme z pocitu dobře vykonané práce a nabytí nových dovedností i vědomostí. Rády bychom jednou dosáhly vysněného cíle – sesterského povolání.