Zahraniční stáže v Dublinu se zúčastnily i studentky oboru praktická sestra, stáž trvala tři týdny a probíhala v září 2024. Zde popisují své zkušenosti první dvě ze zúčastněných studentek:
Pracovala jsem v Enable Sandymount school v Sandymountu. Do práce jsem každé ráno chodila 30 minut na vlak a pak jsem jela 20 minut vlakem. V práci se mi líbilo i přes počáteční komplikace s pracovní pozicí. Pracovala jsem tam jako asistentka u dětí, takže jsem dětem dopomáhala s učením, ale také s toaletou nebo převlékáním. Taky jsem se dostala k hodinám plavání, tělocviku nebo hudební a kreativní terapii.
Velmi se mi líbil přístup učitelů k dětem a to, jak systém fungoval. Učení bylo přizpůsobené zvlášť na každé dítě, ale i přes to každé dítě dostalo stejnou míru vzdělání. Děti si mezi sebou uměly krásně pomáhat i přes to, že každé z dětí mělo jiný handicap. Také mě zaujalo vybavení ve všech třídách. V každé třídě i na chodbách byly hydraulické zvedáky, které pomáhaly s přesunem dětí, a všude byly volně dostupné pomůcky pro zlepšení chůze dětí nebo speciální židle.
Škola také spolupracovala se zdravotnickou službou Enable Ireland, kam jsem měla možnost se podívat každé pondělí. Zdravotní sestřičky chodily každý den kontrolovat všechny děti a doktor každou středu preventivně vyšetřoval děti.
I přes to vše mě ale asi nejvíce zaujaly hodiny plavání. Mohla jsem krásně vidět, jak děti, které se vůbec nehýbaly a nekomunikovaly, v momentě co se nacházely ve vodě jako by vykvetly. Děti se začaly smát, hýbat, komunikovat a mnohé další. Bazén byl veřejný, ale i přes to byl přizpůsobený i dospělým a dětem s postižením. Vše bylo zajištěné, voda dostatečně teplá a zařízení mělo speciální vozíčky které mohly do vody
(Přikládám obrázky z veřejného instagramu školy)
Kateřina Levter, 4. PS
Pracovala jsem v The Four District Day Care Center (Dále jako 4DDCC), kde jsme se společně s mými dvěma spolužačkami pomáhaly starat o lidi v důchodovém věku z Rathcoolu a okolí. Někteří z seniorů trpěly Alzheimerovou chorobou nebo demencí a bylo potřeba hlídat, aby nám neutekli. Avšak našli jste tam i důchodce zdravé. Kdybych měla to místo popsat laicky, nazvala bych to školkou pro seniory, kde ráno je přiveze buď autobus, nebo rodinný příslušník, u nás se nasnídají, poté je zábava, pak oběd a poté ve dvě hodiny odjíždějí zpátky domů. Poté jsme pomohly uklidit a mohly jsme odejít.
Ve volném čase jsme si mohli dělat co jsme chtěli ( v rámcích zákona samozřejmě) a v poklidu prozkoumávat krásy Dublinu, zároveň jsme se podívali na místa i mimo Dublin (Cliffs of Moher a Bunratty castle) a do severního Irska (Belfast s Black taxi a Giants Causeway) což bylo velké zpříjemnění pobytu.
Sofia Lorenčíková, 4. PS
